Road Adventure
29.03.2014
V pátek před závodem mám výjimečně volno a po měření laktátové křivky u Karlose se rovnou odebírám nad Prahu hubnout při několikahodinovém švihu na Kokořínsko. Večer po návratu domů nasazuji ´přítlačné křídlo´ na berany, aby to v těch rovinách pěkně drželo (c:
V rámci rychlo příprav nakonec nečtu dostatečně důsledně pokyny, takže když ráno vyzvedávám Věrku na Smržovce, rovnou říkám že vlastně ani nevím kam jedem. Naštěstí máme autoatlas v měřítku 1:200 000, takže se Věrka rozmapovává pro závodní měřítko 1:100 000. Průjezd Čelákovicemi ke startu visíme závodníka, který přijíždí na kole a zná to tam.
Do startu máme asi půl hodiny, takže se jdeme odprezentovat, převlíknout, napakovat kapsy traťovkama a můžeme jít rovnou na start bez předchozího detailnějšího studování mapy.
Na startu je spousta tváří známých z Českého poháru MTBO...
...ale i spousta mě neznámých tváří.
Startuje se ve vlnách po dvou minutách.
MiRy asi tuší možné nástrahy trati a tak přijíždí na start se svou kroskou poměrně vysmátej.
Do závodu se startuje v různých kategoriích. Dámské dvojice, mixy, pánské dvojice, jednotlivkyně a jednotlivci.
Start a cíl je v Čelákovicích na jednom místě a jelikož jsem tam nikdy nebyl, tak hned po zapsání bodů jednotlivých kontrol nastává čas pro mapu, aby se člověk vymotal z neznámého města tím směrem který potřebuje.
Silniční kokpit s mapníkem kupodivu vychází tak akorát a jediný problém nastává při jízdě ze sedla kdy si do něj člověk trochu kope. Přínos stabilizačně přítlačného efektu známého ze strojů formule 1 se mi nedostává minimálně první dvě hodiny, kdy rubu proti větru. Po zjištění předpovědi počasí a odkud povane vítr, jsem se rozhodl pro taktiku jet nejdřív proti němu jihovýchodním směrem, abych se s ním nemusel prát v závěru pětihodinového dějství.
Za první kontrolou si vzpomínám, že jsem si nezapnul trackování na GPS a tak balancuju na větru a hraju si s mobilem.
Pro jednoduchost beru kontroly v pořadí 1-2-3-4 a hned při příjezdu na K3 přichází na řadu prví cyklokrosová zkratka a já zažívám pocity jak z jarní italské silniční klasiky Strade Bianche. Nijak to neženu a radši šetřím materiál, protože mám pouze jednu náhradní duši.
Na K4 polet chvilku po větru skrz Kersko s krásným počasím, s teplotou kolem 15ti stupňů a tak oceňuji Mirkovu organizační kvalitu při objednávce tohohle počasí a zároveň si nadávám, že jsem nevyrazil hned v krátkých.
S šípkovou nebo se zelím? Dal bych si obojí a zalil to nějakým tím Postřižinským, ale není čas (c:
Na mostě u Lysý si matně vzpomínám, že v pokynech, který jsem měl v plánu si ráno našlukovat ale neudělal jsem to, se psalo něco o mostech a dokonce přívozu...
...a tak mě hned při překonávání Labe dochází, že to přeci jen možná chtělo pojmout nějakou větší strategii než jen vyrazit nejdřív proti větru a říkám si, že jestli se stejnou cestou kolem K19 budu vracet, tak že budu sám sobě za trotla (c:
Mezi K9 a K8 jedu přes dva km polňačkou, krájím hluboké bláto a modlím se za své kola a vlastně za celou jednici.
Následuje přesun přes Nymburk a v Poděbradech po dvou hodinách v protivětru se konečně stáčím a začíná foukat do plachet. Snažím se o rozvrh a propočet zbytku trati, tak abych se dokázal vrátit po mostě přes Labe v Brandýse a udělal tak okruh s dobrým bodovým zásahem.
Polet přes K6 - K7 - K10 a už stoupám přes brdky na K12. U K13 vzpomínám na silniční časovku KolJa, kterou jsem tu jeli asi před dvěma roky a po krátké CX vložce stoupám pro 80ti bodovou K14 s pěkným rozhledem, která už je v dojezdu švihů z Jablonce.
Zbývají dvě hodiny a tak se na dalším skoro tří kilometrovém cyklokrosu už nešetřím a jedu šrot, skáču přes výmoly a kameny.
U K15 nekoukám do mapy a házím nesmyslnej vingl přes Voděrady. Ztrácím asi tři minuty, čímž se přede mě dostává KLádin. Vidím ho na vzdáleném horizontu před K17, jedu šrot, abych v zápětí vklidu dopisoval kontroly stojíc na šraňkách při průjezdu dlouhého nákladního vlaku. Alespoň některé kontroly půjdou přečíst, na rozdíl od těch, které jsem psal za jízdy (c:
Ale to už je tady Paříz - Roubaix a čtyř kilometrový úsek na K18. Nechápu jak tady na tom může někdo chtít závodit, třeba při lokální Pavé tour Milovice.
Necelá hodina do cíle a tak do toho řežu po větru na Benátky, abych sjel KLádina, což se mi ve výjezdu na náměstí s K22 daří. Rychle zjišťuju jak to je s tím překonáním Labe u Káraného a naštěstí je tam prý lávka.
V Benátkách nezvládám výjezd z města a zatahuju v tu chvíli nemapujícího KLádina na špatnou odbočku. Před autem v protisměru otáčím, v křižovatce nasazuji dojem silnějšího a nutím si přednost proti přijíždějícímu autu ikdyž jí nemám a KLádin zamnou vsazuje asi kilometrový špurt. Říkám si, že mu ´kamarádsky´ nastoupím až si to dojede (c: ...ale nakonec zatáh jsem ho na těch pár set metrů do špatné odbočky já a tak ho svezu.
Jedeme na K21 a míjíme další závodníky.
Na K21 se dělíme, KLádin fiká polňačkou na červenou a přes Sojovice na K20. T-30min a já neznalí poměrů jedu zleva přes Starou Lysou. Vsazuji si další cyklokrosí tří kilometr v písku, kterej je na pasece tak měkkej, že si přijdu jak v Koksijde a jsem rád když alespoň chvilku držím směr před sebe... nebo spíš tam kam bych chtěl já. Napadá mě jestli nepodhustit (c: ale to by byla koleda o defekt a tak proběhne pár koloběžkových temp a v lese už to kotlím dál.
Beru K20 jako poslední kontrolu, v poklidu manévruji mezi turisty na lávce, vkládám poslední drncáky mezi rybníky u Lázní Toušeň a najíždím na silnici do Čelákovic. Rvu to skrz město po chodníku rozkopané ulice, přibržďuju jen u rodin s dětmi a dvacet sekund před koncem pětihodinového limitu protínám cíl (c:
Pak už se jen fotím při vyjetí, abych zjistil jak blbě ta žiletka s mapníkem vypadá a proč na mě celej den ty lidi tak divně civěli (c: A přesouvám se na vyhlášení.
Věrka zvítězila v ženách.
Bedna dámské dvojice
Blackyjovi vyhráli MIXy a byli i třetí v celkovém pořadí. Švarcbachovi byli překvapení třetím místem, protože přijeli s časovou ztrátou a tedy bodovou penalizací.
Mužské dvojice vyhrál Ehl Team před SKOB Slaný (Kouřa + Svoby)
A já se stopadesáti kilometry zvítězil v jednotlivcích.
Večer doma odbahňuji jednici a centruju nakopnutý zadní kolo s nemalou osmičkou... ale jinak moc krásný to bylo. Nezbývá než poděkovat Kalinům / B5h týmu za uspořádání a těšit se na příští ročník.
V pátek před závodem mám výjimečně volno a po měření laktátové křivky u Karlose se rovnou odebírám nad Prahu hubnout při několikahodinovém švihu na Kokořínsko. Večer po návratu domů nasazuji ´přítlačné křídlo´ na berany, aby to v těch rovinách pěkně drželo (c:
Do startu máme asi půl hodiny, takže se jdeme odprezentovat, převlíknout, napakovat kapsy traťovkama a můžeme jít rovnou na start bez předchozího detailnějšího studování mapy.
...ale i spousta mě neznámých tváří.
Startuje se ve vlnách po dvou minutách.
MiRy asi tuší možné nástrahy trati a tak přijíždí na start se svou kroskou poměrně vysmátej.
Do závodu se startuje v různých kategoriích. Dámské dvojice, mixy, pánské dvojice, jednotlivkyně a jednotlivci.
Start a cíl je v Čelákovicích na jednom místě a jelikož jsem tam nikdy nebyl, tak hned po zapsání bodů jednotlivých kontrol nastává čas pro mapu, aby se člověk vymotal z neznámého města tím směrem který potřebuje.
Silniční kokpit s mapníkem kupodivu vychází tak akorát a jediný problém nastává při jízdě ze sedla kdy si do něj člověk trochu kope. Přínos stabilizačně přítlačného efektu známého ze strojů formule 1 se mi nedostává minimálně první dvě hodiny, kdy rubu proti větru. Po zjištění předpovědi počasí a odkud povane vítr, jsem se rozhodl pro taktiku jet nejdřív proti němu jihovýchodním směrem, abych se s ním nemusel prát v závěru pětihodinového dějství.
Pro jednoduchost beru kontroly v pořadí 1-2-3-4 a hned při příjezdu na K3 přichází na řadu prví cyklokrosová zkratka a já zažívám pocity jak z jarní italské silniční klasiky Strade Bianche. Nijak to neženu a radši šetřím materiál, protože mám pouze jednu náhradní duši.
Na K4 polet chvilku po větru skrz Kersko s krásným počasím, s teplotou kolem 15ti stupňů a tak oceňuji Mirkovu organizační kvalitu při objednávce tohohle počasí a zároveň si nadávám, že jsem nevyrazil hned v krátkých.
S šípkovou nebo se zelím? Dal bych si obojí a zalil to nějakým tím Postřižinským, ale není čas (c:
Na mostě u Lysý si matně vzpomínám, že v pokynech, který jsem měl v plánu si ráno našlukovat ale neudělal jsem to, se psalo něco o mostech a dokonce přívozu...
...a tak mě hned při překonávání Labe dochází, že to přeci jen možná chtělo pojmout nějakou větší strategii než jen vyrazit nejdřív proti větru a říkám si, že jestli se stejnou cestou kolem K19 budu vracet, tak že budu sám sobě za trotla (c:
Mezi K9 a K8 jedu přes dva km polňačkou, krájím hluboké bláto a modlím se za své kola a vlastně za celou jednici.
Ale to už je tady Paříz - Roubaix a čtyř kilometrový úsek na K18. Nechápu jak tady na tom může někdo chtít závodit, třeba při lokální Pavé tour Milovice.
Necelá hodina do cíle a tak do toho řežu po větru na Benátky, abych sjel KLádina, což se mi ve výjezdu na náměstí s K22 daří. Rychle zjišťuju jak to je s tím překonáním Labe u Káraného a naštěstí je tam prý lávka.
V Benátkách nezvládám výjezd z města a zatahuju v tu chvíli nemapujícího KLádina na špatnou odbočku. Před autem v protisměru otáčím, v křižovatce nasazuji dojem silnějšího a nutím si přednost proti přijíždějícímu autu ikdyž jí nemám a KLádin zamnou vsazuje asi kilometrový špurt. Říkám si, že mu ´kamarádsky´ nastoupím až si to dojede (c: ...ale nakonec zatáh jsem ho na těch pár set metrů do špatné odbočky já a tak ho svezu.
Jedeme na K21 a míjíme další závodníky.
Na K21 se dělíme, KLádin fiká polňačkou na červenou a přes Sojovice na K20. T-30min a já neznalí poměrů jedu zleva přes Starou Lysou. Vsazuji si další cyklokrosí tří kilometr v písku, kterej je na pasece tak měkkej, že si přijdu jak v Koksijde a jsem rád když alespoň chvilku držím směr před sebe... nebo spíš tam kam bych chtěl já. Napadá mě jestli nepodhustit (c: ale to by byla koleda o defekt a tak proběhne pár koloběžkových temp a v lese už to kotlím dál.
Beru K20 jako poslední kontrolu, v poklidu manévruji mezi turisty na lávce, vkládám poslední drncáky mezi rybníky u Lázní Toušeň a najíždím na silnici do Čelákovic. Rvu to skrz město po chodníku rozkopané ulice, přibržďuju jen u rodin s dětmi a dvacet sekund před koncem pětihodinového limitu protínám cíl (c:
Pak už se jen fotím při vyjetí, abych zjistil jak blbě ta žiletka s mapníkem vypadá a proč na mě celej den ty lidi tak divně civěli (c: A přesouvám se na vyhlášení.
Věrka zvítězila v ženách.
Bedna dámské dvojice
Blackyjovi vyhráli MIXy a byli i třetí v celkovém pořadí. Švarcbachovi byli překvapení třetím místem, protože přijeli s časovou ztrátou a tedy bodovou penalizací.
Mužské dvojice vyhrál Ehl Team před SKOB Slaný (Kouřa + Svoby)
A já se stopadesáti kilometry zvítězil v jednotlivcích.
Večer doma odbahňuji jednici a centruju nakopnutý zadní kolo s nemalou osmičkou... ale jinak moc krásný to bylo. Nezbývá než poděkovat Kalinům / B5h týmu za uspořádání a těšit se na příští ročník.